Facebook
Online rezervace
Příjezd
Odjezd
Promo kód
Pomoc s rezervací
+420 241 445 717
Rezervovat pokoj Rezervovat stůl

Ondrova kulinářská cesta po USA - 5. díl

30
září
2012

San Francisco – ráj nejen milovníků jídla

Naší další zastávkou během putování po USA byla Kalifornie, konkrétně města San Francisco a Napa Valley. Jelikož je Kalifornie na západním pobřeží, tak nás čekal zhruba pětiapůlhodinový let. Během takovýchto přesunů člověk poznává gastronomii zase z jiného úhlu pohledu. Na letišti JFK v New Yorku jsem si chtěl dát pivo a můj oblíbený salát. Seděl jsem na baru a sledoval výčepního. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Jen stále točil a odléval pivo z mé sklenice, aby po deseti minutách oznámil, že pivo došlo a ať si objednám jiné. Tak jsem učinil a čekal dalších pět minut. Dokonce i salát jsem dostal dřív. Po připomínce, že jsem nikdy a nikde na pivo tak dlouho nečekal, jsem ihned dostal účet se slovy, že můžu jít jinam. Zaplatil jsem 20 dolarů a šel jsem. No a to byla jediná negativní zkušenost s obsluhou v USA. Během letu jsme nedostali ani to, na co jsme zvyklí v Evropě. Pokud něco chcete v letadle společnosti Delta, tak si to musíte koupit. V ceně máte jen lehké nealko, sušenky a výhled z okna. Možná až zbytečné šetření.

Každopádně jsme bezpečně doletěli a to je nejdůležitější. Na letišti mě překvapila zima a to nemyslím z klimatizace. Mimochodem klimatizaci v USA nenajdete, podle mě jsou všude rovnou chladící boxy. Venku bylo chladno jako u nás v říjnu, což jsem v Kalifornii nečekal. Naštěstí to do druhého dne přešlo. Po transportu do hotelu jsme se ubytovali a šli na obhlídku města. Byl jsem nadšen. San Francisco je přenádherné město plné bulvárů, rušných ulic, zeleně a vodních ploch. Zašli jsme do čínské restaurace v čínské čtvrti v doprovodu naší Číňanky Liangzi, která nám vše dokonale objednala a my jsme si pak jedli z jednoho stolu skvělá jídla jako jedna velká rodina.

 

 

Druhý den, jelikož byla neděle, jsme měli velmi jednoduchý program. Dopoledne volno, v jedenáct prohlídku města, pak zase volno a večer návštěvu domácnosti San Francisca s večeří. V pět nás vyzvedla ředitelka programu pro mezinárodní návštěvníky, paní Katka Letzing. Ano byla to Češka. Katka nás metrem a taxíkem zavedla do rodiny své kolegyně v Berkley. Během večera jsme probrali život v USA, gastronomii v oblasti San Francisca a pochopitelně jsme ochutnali domácí kuchyni, což byly lasagne, jambalaya, zeleninový salát, sýry, ovoce a cookies. Vše výborné! Moc děkujeme.

 


Mimochodem jsem byl opět překvapen, jak je život ve městech, jako jsou Washington, New York nebo San Francisco, neuvěřitelně drahý. Ano, mzda se pohybuje někde mezi 2.500 a 10.000 dolarů měsíčně. Je to hodně peněz. Ale! Pronajmout si malý byt 2+kk stojí cca 2.000–4.000 dolarů měsíčně. Koupit si ho stojí rovnou milion dolarů. O dalších nákladech na život nemluvím. Každopádně v San Franciscu bych si dovedl představit žít.

Následující den jsme navštívili věhlasnou kuchařskou školu Cordon Bleu založenou v roce 1977, jakožto první škola vyučující kuchařské umění. Opět jako v New Yorku jsme byli přivítaní s otevřenou náručí a provedeni po celé škole. Po lehkém občerstvení a výměně zkušeností se šéfkou školy, paní Amy Toder, jsme vyrazili do další školy, tentokrát základní.

 

 

Základka to byla na první pohled stejná jako u nás. Na druhý pohled tam byl rozdíl v tom, že oni podporují to, co se u nás snad už všude dávno zrušilo. To je výchova a nauka dětí o pěstování zeleniny a ovoce. Prostě zahrádkaření. Tady to dovedli do dokonalosti a co si vypěstují, to si taky v rámci výuky uvaří a sní. Myslím, že v dnešní době tloustnoucích dětí a celého národa je velmi špatně, že se tyto předměty ruší. Pokud se naše děti budou se zeleninou setkávat právě takovouto formou, tak ji budou lépe chápat a budou se k potravinám i jinak chovat. Budou si jídla více vážit a budou více přemýšlet nad tím, co vlastně jí.
Krásná školní zahrádkaDěti vědí, jak je kompost důležitý

Po krásné návštěvě základní školy jsme nasedli do autobusu a vyrazili do Napa Velley. Prádelna a CIA už čeká, ale to až zase příště…