Přiznám se, chtěl jsem vám napsat už včera po návštěvě Bílého domu, ale nakonec jsem si řekl, že počkám, jelikož na konec naší návštěvy Washingtonu nás čekala návštěva washingtonské rodiny spojená s večeří, a tak jsem si řekl, že to nechám až na potom. Chtěl jsem to totiž porovnat. Řeknu vám, je to v mnohém podobné. To nejpodobnější je vlídnost hostitelů. Je jedno, jestli jste prezident nebo kuchař, ale všude vás vítají s otevřenou náručí a chovají se jako k prezidentovi. Ale teď konkrétně…
Ondra a paní Clintonová
Dostat se do Bílého domu není skutečně jednoduché. Když pominu bezpečnostní prohlídku, tak pokud nejste prezident, premiér, ministr zahraničí, pak musíte být jedině kuchař, aby vás tam pustili. Ne, to je samozřejmě vtip. Každopádně jsem byl velmi nervózní. Bílý dům je nádherný, impozantní, okouzlující a dýchá na vás ze všech koutů síla historie USA. Bílý dům je pochopitelně sídlo prezidenta USA a jeho rodiny a celkem se v péči o rodinu a dům stará cca 100 osob. V kuchyni pracuje osm lidí a kuchyně je velká asi jako u nás na zámku, tedy ne moc, ani málo.
S rodinou prezidenta Obamy se vzhledem ke gastronomii mnohé změnilo. Například zahrada není jen o květinách, ale už se zde pěstuje i zelenina. První dáma si zvolila jako svůj osobní projekt péči o školní stravování a dokonce v rámci tohoto projektu pozvali z každého státu dvě děti, které do celonárodní soutěže poslaly nejlepší nutričně zajímavý recept. Děti ho v Bílém domě předvedly a byly vítány jako zahraniční delegace.
Ochutnali jsme zde fantastické pralinky, skvělou bábovku a probrali vše potřebné o diplomatickém stolování. Pozdravit nás přišla fenka Bo rodiny pana prezidenta. A řeknu vám, je velmi zvláštní vědět, že vás od nejmocnějšího muže světa dělí jen jeden strop. Pan prezident byl skutečně v pokoji nad námi. Klikněte pro větší obrázekMě jako milovníka porcelánu velmi zaujal Obamův servis, jenž byl samozřejmě zlatý, ale ne tolik jako předchozí G. W. Bushe. Každopádně to důležité je, že jsem si z tohoto servisu nedal kávu, ale skvělý černý čaj s mlékem. Na rozloučenou jsme dostali skleničku jedinečného medu ze zahrady Bílého domu. Pane Obamo, děkuji za návštěvu Bílého domu, který není muzeem, ale domem, kde se skutečně bydlí.
Pozvání do Washingtonské rodiny mělo obdobný charakter jako v Bílém domě, ale než vám ho popíšu, tak vám musím sdělit následující. Od hotelu nás odjíždělo deset osob v 18.00 hodin. Nasedli jsme do autobusu a v cíli jsme byli v 18.02. Trochu jsme to nepochopili, ale to je prostě USA. Ani krok na zmar. Každopádně v cíli na nás čekal velmi útulný byt v našich podmínkách velikosti 3+kk s terasou, kde nás přivítala Jennifer Clinton, Ph.D., s manželem, synem a maminkou. Paní Jennifer Clinton je šéfkou celé instituce programů pro zahraniční návštěvníky. Nebudu popisovat jejich pohostinnost, protože to se stejně ani slovy nedá popsat. Skvělé lokální víno na uvítanou doplnilo fantastické jídlo lahodných chutí a vůní. Tečku celému menu dodal famózní jahodový dort. Ms. Clinton jsem pochopitelně pozval s celou rodinou do Prahy, kde byla naposled v roce 1993. Teď to v Praze asi nepozná…
Ráno opouštíme velmi příjemný, vlídný, ale komisní Washington D.C. a pokračujeme do New York City, což, jak mi říkal náš úžasný režisér Martin Froyda, je USA v USA. A jak jsem se dozvěděl od manžela Ms. Clinton, pokud se mi nebude NC líbit, tak je něco se mnou a ne s NC. Každopádně je to asi nejdůležitější gastronomická křižovatka USA, kde pochopitelně mimo ostatních národů navštívím i Český dům a tzv. Czech Hall. Tak uvidíme.